Z bookletu původní 2LP (1 12 0991): Do konce 18. století se soustřeďoval hudební život především do chrámů a šlechtických sídel. Český umělecký a tedy i hudební život v 17. a 18. století velmi trpěl absencí královského panovnického dvora, jenž poskytoval nejlepší možnosti existenčního zabezpečení. Zbývali však velcí feudálové, jako Schwarzenbergové a Lobkovicové v Čechách, nebo Lichtensteinové a olomoučtí biskupové na Moravě. Olomoučtí biskupové měli své letní sídlo v Kroměříži, nepříliš velikém městě uprostřed Hané, významem ale památném a starém městě, dokonce jednom z nejstarších na Moravě.
Už v pobělohorské době, na konci renesance, působili v Kroměříži dva významní olomoučtí biskupové - Vilém Prusínovský a Stanislav Pavlovský. Za biskupa Pavlovského žil a pracoval v olomouci skladatel slovinského původu Jacobus Gallus - Petelín, zvaný Handl (1550-1591). Měl významné postavení u olomouckého biskupa, který jej pověřil provedením reformy liturgického zpěvu podle požadavků Tridentského koncilu.
Největší rozkvět prožívalo město v barokní době - v 17. a 18. století. Zvláště druhou polovinu 17. Století - dobu vlády biskupa Karla z Lichtensteinu - můžeme směle nazvat zlatou dobou Kroměříže. Biskup Lichtenstein sídlil na kroměřížském zámku trvale a proto si zde také udržoval stálou hudební kapelu, která účinkovala při různých bohoslužbách v chrámu sv. Mořice. Podle dochovaných pramenů měla kapela 38 členů, tedy více, než tehdejší královská kapela v Paříži a císařská ve Vídni.
I v 2. polovině 18. století si uchovávala Kroměříž svůj vysoký kulturní a umělecký standard. Jen doba se začala měnit. Síla baroku poznenáhlu vyprchala, zároveň s francouzským filozofickým racionalismem byl obnoven kult starého umění řeckého a římského. Změnil se celý životní styl, nastala vláda klasického umění. V roce 1777 bylo olomoucké biskupství povýšeno na arcibiskupství. Hudba začínala postupně měnit svou tvář. Stávala se jednodušší, melodicky se opírala o lidové umění, složitá barokní polyfonie byla nahrazena jednodušší, přehlednější homofonií. Chrámová hudba byla nahrazena přímo nesmírnou produkcí instrumentální hudby orchestrální, komorní, koncertantní a pro různé sólové nástroje.
19. století - období romantismu, v politickém životě doba národního probuzení, nám poskytuje již jiný obraz. Ráz hudebního života v Kroměříži přestal udávat zámek, dokonce i v chrámech se již méně muzicírovalo. Do popředí se dostalo měšťanstvo, které začalo konzumovat jiný druh hudby. Sláva kroměřížského zámku, jako uměleckého střediska města, definitivně končila... (Sleev-note Jiří Šafařík, 1971)